Störsender-satira od Hansla Hohlleitera
Jsou radioamatéři, kteří něco dělají. Jsou takoví, kteří něco organizují. A pak je tu Adi Amtskette, OE0AMT, který něčím je.
Co přesně je, stojí pod každým jeho e-mailem. Čtyři řádky. Musíte scrollovat.
To téma
Adi je rádiový manažer. Takhle to tam stojí, anglicky, v rakouském radioklubu se 34 členy.
Rádiový manažer čeho, je překvapivě těžká otázka, protože se to označení v průběhu let několikrát změnilo, vždycky stejným směrem: delší. Začalo to jako „odpovědný za portable provoz". Pak přišel „referent outdoorového vysílání". Aktuálně v podpisu stojí „Rádiový manažer Outdoor & portable provoz, koordinátor oblasti Aktivity".
Co ta oblast konkrétně dělá, neumí nikdo odpovědět. Kdysi existoval seznam termínů společných horských výprav. Poslední záznam v něm je dva a půl roku starý a týká se termínu, který kvůli dešti odpadl.
Ale o to nejde. Jde o to, že ta oblast existuje a že patří Adimu. Nic se přitom neřídí. Titul nepopisuje činnost, ale držbu.
A ano, otázka se nabízí. Adi byl naposledy na vrcholu před šesti lety. Říká, že se k tomu momentálně nedostane, protože koordinace zabere tolik času. Koordinuje se přitom nic, co by se bez něj neodehrálo taky: lidé, kteří tam skutečně vylezou, se už léta domlouvají v chatové skupině, ve které je Adi sice členem, ale píše jen tehdy, když ho někdo nezmínil.
Titul jde s ním
Zajímavé to začne být tam, kde radioamatérství končí.
Adi totiž svou oblast nenosí jen do spolku, ale ven. Na vizitce ji má pod povoláním. Na třídní schůzce se s ní představil. Paní pekařce jednou utrousil, že má „v oblasti" zrovna práce nad hlavu, načež zdvořile pokývala a rovnala housky dál.
Na obecním úřadě prý při dotazu ohledně povolení antény zmínil svou funkci. Dvakrát. Referent, který nefunguje na radiu, si to poznamenal, protože si myslel, že jde o úřad.
To je jádro věci. Pro Adiho není oblast službou společenství, nýbrž dokladem. Něco zastává, tedy je někdo. Bez té oblasti by byl radioamatérem s dalšími 34 ve spolku, s ní je jediný, kdo za něco stojí. Že by tohle něco nikomu nechybělo, na tom nic nemění, právě naopak: čím méně to téma samo o sobě znamená, tím víc významu do něj musí vložit on sám.
Ekonomika poplácávání po zádech
Jednou ročně píše Adi zprávu své oblasti. Má čtyři strany. Četl jsem ji, patří to k mému povolání.
Na těch čtyřech stranách se slovo „já" vyskytuje 31krát. Formulace „podařilo se mi dosáhnout" šestkrát. „V nemalé míře i mým přičiněním" dvakrát, což je pozoruhodné už proto, že to dvakrát popisuje tutéž skutečnost.
Skutečně se za ten rok stalo: jedna túra, zorganizovaná dvěma členy, oznámená Adim. Jedna hromadná objednávka portable stožárů, vyřízená pokladníkem, ve zprávě vedená jako „nákupní iniciativa oblasti". A jedna excelová tabulka s vrcholy v okolí, kterou před čtyřmi lety založil někdo jiný a kterou Adi jednou aktualizoval.
Adi nelže. Tohle všechno absolvoval. Má jen velmi svébytnou představu o tom, kde končí účast a začíná zásluha.
Nejzřetelnější to bylo při zářijovém dni aktivit. Krásný den, 26 lidí na hoře, z toho osm, kteří ještě nikdy portable nevysílali. Dva členové byli nahoře v šest ráno a postavili stožáry. Jedna kolegyně celý den vařila kávu a mimochodem vysvětlila třem nováčkům logování. Někdo přinesl svůj transceiver a půjčil ho z ruky, což je víc důvěry, než většina lidí zvládne. Jeden táta s sebou vlekl dvě děti a stejně zůstal.
Zpráva o tom má půldruhé strany a jmenuje tři jména. Starostu, který poslal zdravici. Předsedu, ve vedlejší větě. A Adiho.
Adiho dvakrát.
Ostatní se v ní vyskytují jako „četné pomocnice a pomocníci", což formálně sedí a přesto je to drzost. Kdo v šest ráno stoupá lesní cestou se sklolaminátovým stožárem na zádech, není číslo. Je to Josef a zasloužil by si, aby jeho jméno stálo ve zprávě, kterou stejně čte jen dvanáct lidí.
Co mu chybí, je potlesk. Proto si ho organizuje sám: podává návrhy na vyznamenání pro lidi, o nichž ví, že poté podají návrhy na vyznamenání pro něj. V místní pobočce se tomu už říká rotační ocenění.
A pak přišel nesouhlas
Na výroční členské schůzi v březnu se stalo něco neobvyklého. Nový člen, mladý, čerstvě licencovaný, přátelský, se v diskusi zeptal, co ta oblast vlastně dělá. Ne kousavě. Chtěl se zapojit.
Adi odpovídal dvaadvacet minut. Odpověď v tom žádná nebyla.
Když předseda nakonec požádal, aby se přešlo k dalšímu bodu, stalo se to, co tu vlastně chci popsat a co odlišuje rádiový manažera od pouhého náfuky.
Adi nezačal křičet. Adi nezačal být věcný. Adi zavolal po někom, kdo je příslušný.
Během deseti dnů následovalo: mail instituci, o níž se domníval, že je příslušná pro „tón ve spolcích". Druhý mail instituci, o níž se domníval, že stojí nad tou první, protože ta první neodpověděla do 48 hodin. Dotaz na spřáteleného právníka, zda může být příspěvek do diskuse na spolkové schůzi „urážlivý na cti". A telefonát předsedovi, ve kterém padla věta: „Nechám to prověřit."
Co přesně a kým mělo být prověřeno, zůstalo otevřené. Důležité bylo to sloveso.
Kdo zná Adiho déle, viděl to už mnohokrát. Při sporu o převaděč před třemi lety, když trval na tom, že „to musí někdo oficiálně vyjasnit". Při diskusi o spolkovém večeru, když ohlásil, že se „poptá na vyšším místě". Při hádce o jednu fakturu, kde se dožadoval někoho, „kdo se na to konečně pořádně podívá". Nikdy neřekne, kdo ti lidé mají být. Stačí, že by mohli existovat.
Vzorec za tím
Přemýšlel jsem o tom déle, než si ta příhoda zaslouží, a myslím, že to je následovně.
Kdo chápe téma jako úkol, unese kritiku. Týká se věci. Můžete souhlasit, nesouhlasit, něco změnit, pokračovat dál.
Kdo nosí téma jako identitu, ten to nedokáže. Pokud je někdo, protože mu ta oblast patří, pak otázka „k čemu ta oblast vlastně je" už není věcnou otázkou, nýbrž otázkou „k čemu vlastně jsi ty". A protože to působí existenčně, sáhne po nejsilnějším nástroji, který zná.
Děti v takové situaci volají mámu. Dospělí s oblastí volají po někom, kdo je příslušný. Mechanismus je stejný: nemá se vyjasnit věc, nýbrž někdo shora má potvrdit, že člověk má pravdu a že se ten druhý zachoval špatně.
Smutné na tom je, že to funguje. Nikdo ve spolku nemá chuť na to, aby kvůli jednomu příspěvku v diskusi někde přistávaly maily. Tak Adiho nechají. Naučil se to a uplatňuje to už osm let, úspěšně.
Co to stojí
Ten nový člen už nepřišel. Ne kvůli Adimu samotnému, ale protože po schůzi zavolal dvěma lidem a zeptal se, jestli je tohle normální. Oba řekli: „Ano, to je prostě Adi." Tím byla otázka zodpovězena, ale jinak, než byla myšlena.
To je ten skutečný účet. Ne ta směšná oblast, ne výroční zpráva, dokonce ani ty maily komusi. Nýbrž to, že v každé místní pobočce je pár lidí, kteří se přesně jednou zeptají, jestli se tu mohou zapojit, a kteří si z odpovědi vyvodí své závěry.
Adi mimochodem v červnu dostal čestné uznání. Za dlouholeté zásluhy o outdoorové vysílání. Návrh přišel od kolegy ze sousední místní pobočky, pro kterého Adi loni podal návrh.
Hanslův závěr
Hanslův závěr: Čestné funkce jsou páteří tohoto koníčku. Bez lidí, kteří se starají o převaděče, organizují zkoušky, vedou kurzy a dělají papírování, by nebylo radioamatérství, nýbrž jen pár jednotlivců s anténami. Tihle lidé si zaslouží každé uznání a většinou ho dostávají příliš málo.
Rozdíl oproti Adimu je snadné poznat, a to na přesně jednom místě: co se stane, když někdo nesouhlasí? Kdo pracuje pro věc, diskutuje. Kdo pracuje pro sebe, hledá instanci.
Převzít téma v radioklubu není povýšení. Je to povolení dělat víc práce než ostatní a dík za to přichází zřídka a potichu. Kdo z toho odvozuje svou hodnotu, vybral si špatný koníček: v radioamatérství se totiž člověk nestane někým tím, že něco zastává, nýbrž tím, že zmáčkne klíč. A k tomu nikdo nepotřebuje titul v podpisu.
A kdo si teď klade otázku, jestli je míněn on: nejsi to ty. Ti, kdo jsou míněni, se neptají. Ti už hledají správnou adresu pro stížnost.
Všechny osoby a značky v tomto příspěvku jsou smyšlené. Podobnosti se žijícími radioamatéry jsou záměrné, avšak právně nevyužitelné. Autor nepřebírá odpovědnost za spontánní sebepoznání a pro dotazy výslovně není k dispozici dohledu.
Upozornění na transparentnost
Tento článek byl vytvořen a zpracován s podporou AI (Claude, Anthropic). Použité ilustrace byly, pokud není uvedeno jinak, vytvořeny pomocí AI. Redakční odpovědnost a obsahovou kontrolu nese redakce oeradio.at. Podněty a stížnosti, i od Adiho, rádi přijmeme na [email protected].
