Störsender-satira od Hansla Hohlleitera
Jsou radioamatéři, kteří čekají na QSO. A pak je tu Manfred Mehrfach, OE0MMF, který si čekání odvykl tím, že si protějšky prostě koupil.
Šest kusů. Všechny doručené v jedné krabici.
Nákup
Manfred se na jaře zapojil do sítě MeshCore. To je dobře, to je potěšitelné, síť teď roste tempem, jaké se vidí zřídka, viz 126,9 kilometru s půl wattem a portréty stanovišť v Ukažte své krabičky. Vstup stojí méně než pořádný koaxiální kabel a není k němu potřeba ani licence.
Manfred si tedy koupil přístroj. Pak ho zapnul. A pak se stalo to, co se stane každému, kdo poprvé zapne mesh přístroj: bylo ticho.
Obvyklé reakce na to jsou: počkat, vylézt výš, připojit lepší anténu nebo se zeptat ve skupině. Manfred zvolil sedmou možnost. Objednal si dalších pět přístrojů.
Od té doby už ticho není. Od té doby je Manfred v hovoru.
Jména
A tady začíná ta část, kvůli které tenhle článek vůbec píšu. Kdo už si někdy povídal sám se sebou po rádiu, ten totiž ví: je to trochu trapné, ale nikdo si toho nevšimne.
Ledaže to člověk dělá jako Manfred.
Manfredových šest uzlů se jmenuje:
- Manfred
- Manfred 2
- Manfred_2
- Manfred 2 (nový)
- Manfredl
- manfred_final
Existuje ještě sedmý uzel jménem manfred_final_2, ale objevuje se jen občas, protože leží v autě.
Seznam kontaktů se řadí abecedně. Kdo si v okrese otevře aplikaci, dostane tedy nejdřív šest řádků Manfreda a teprve pak všechno ostatní. K prohlédnutí toho není potřeba vzdělání v kryptoanalýze. Jsou potřeba oči.
Manfred to považuje za dostatečné maskování. Jednou ve skupině napsal, že "v místnosti je aktivních několik stanic". To dokonce sedí. Ta místnost je obývák.
Ohlášení
Tím se dostáváme k detailu, na který Manfred dodnes nepomyslel.
Uzel, který přeposílá provoz, se v síti MeshCore ohlásí sám. V pravidelných intervalech pošle do sítě ohlášení, aby ostatní věděli, že existuje. Nemusíte ho hledat. Ozve se sám.
Šestkrát.
Těch šest ohlášení nepřijde kdykoli, ale v rámci téže sekundy, protože Manfred všech šest přístrojů jeden večer naflashoval a společně zapnul. Přicházejí ze stejné pozice na pět desetinných míst. Hlásí stejnou verzi firmwaru a stejný typ desky. A slyší se navzájem na úrovni signálu, jakou v přírodě nikdy neuvidíte, protože tam venku bývají dvě stanice málokdy 40 centimetrů od sebe.
A když Manfred večer vypne prodlužovačku, zmizí z okresu naráz šest převaděčů. Ve 22:40. Každý den. Jako velmi malý, velmi přesný blackout.
Manfred se diví, proč se ho nikdo neptá, kdo je těch dalších pět.
Rozhovor
Provoz sám je čilý. Pár řádků jsem si zapsal, protože jinak by tomu nikdo nevěřil:
Manfred: "Zkouška 1 2 3, slyší mě někdo?"
Manfred 2: "Ano, hlasitě a čistě!"
Manfred: "Super, díky za report!"
Manfred_2: "U mě taky výborně."
Manfredl: "👍"
O půl hodiny později:
manfred_final: "Jaký máte dosah?"
Manfred 2 (nový): "Překvapivě dobrý na tak malou anténu."
manfred_final: "To jsem si taky myslel."
Nejhezčí okamžik dosavadní sezóny byl ale večer, kdy Manfred zapomněl, na kterém uzlu právě píše. Položil si otázku a odpověděl si na ni týmž přístrojem. Pak si týmž přístrojem poděkoval. A pak — v tu chvíli jsem odložil telefon — si týmž přístrojem popřál 73.
Síť to všechno poslušně přeposlala. Síť se neptá.
Přepínač
Teď ten nevtipný odstavec, který bohužel musí být. A část, ve které je třeba Manfredovi přiznat, že přemýšlel.
MeshCore je záměrně postavený jinak než ostatní mesh systémy. Nepřeposílá každý přístroj. Běžný uzel, companion, vysílá a přijímá pro svého majitele, a to je vše. Přeposílají jen uzly, u kterých je zapnutá role převaděče. Přesně proto je v síti MeshCore tak málo provozu na pozadí a proto zpráva projde i tehdy, když se zapojí hodně lidí. Podrobnosti v MeshCore: vysílání bez mobilní sítě a ve srovnání MeshCom vs. Meshtastic.
Companion je tedy ve výchozím stavu neškodný. Člověk musí něco udělat, aby přístroj začal vysílat za všechny ostatní.
Manfred něco udělal.
Manfred si totiž přečetl to, co stojí v každém rozumném textu pro začátečníky: že jeden převaděč přinese víc než dvacet ručních stanic a že převaděče jsou skutečnou pákou sítě. To pochopil. To opravdu pochopil. Načež nastavil všech šest přístrojů jako převaděč.
Není hloupý. Je chytrý. Přečetl si správnou větu, našel správné nastavení a šestkrát ho aktivoval. Jen na jednom stole.
V Manfredově obýváku tak stojí nejvyšší hustota převaděčů v Rakousku, měřeno v přístrojích na metr čtvereční, a co ho dosáhne, opouští ho šestinásobně. Každé "👍" od Manfredla ostatních pět zachytí a svědomitě pošle dál. Všechno, co přijde z horských převaděčů, jeho šest přístrojů znovu rozešle do okolí, a horské převaděče to pak se vší svědomitostí nesou dál, protože nemohou vědět, že právě mluví s komodou.
Jsme na pásmu s limity vysílacího cyklu a u modulace, u které je jeden jediný textový paket ve vzduchu dost dlouho na to, abyste ho stihli spočítat. Vysílací čas, který Manfredův stůl vytváří, chybí všem ostatním. Chybí i tomu, kdo jednou bude opravdu potřebovat něco dostat skrz, až nebude mobilní síť. Přesně proto MeshCore ten přepínač vůbec oddělil.
Manfred vidí ve své aplikaci plný kanál a je spokojený. Minulý týden napsal, že síť "konečně ožila".
Sklep
V tomhle příběhu je přesně jeden člověk, který Manfredovi odpověděl, aniž by byl Manfred.
Pozorní čtenáři ho znají: Kurt Kellerknoten, OE0KKN, sysop jediného převaděče v zemi, který stojí dva metry pod trávníkem, a provozovatel mesh uzlu vedle něj. I u Kurta je role převaděče zapnutá. Je zapnutá už čtyři roky. Převaděč, který nikdy nedostal nic k přeposlání, je alespoň úsporný.
Manfred si totiž jednou všiml, že je v dosahu převaděč. Hrdě to ohlásil ve skupině. Načež uzel číslo čtyři, tedy Manfred 2 (nový), odnesl z obýváku na balkon, "aby dosáhl na sklep".
Tu větu bych rád na chvíli nechal viset. Muž nese vysílačku ven, aby dosáhl na sklep.
Proti vší rozumnosti to skutečně fungovalo. Ne kvůli výšce, ale protože mezi balkonem a sklepním oknem je venkovní sklepní schodiště a fyzika má občas smysl pro humor. Kurt tak po čtyřech letech poprvé viděl cizí provoz.
Jeho odpověď se dochovala. Zněla:
"Smím testovat???"
Manfred odpověděl: "Jasně, stejně jsem tu s několika stanicemi."
A tím si ti dva, každý po svém, ten večer rozdělili celou okresní síť mezi sebe: jeden, který má šest přístrojů a nikoho, a jeden, který nemá nikoho a ptá se na dovolení. Jestli tohle není radioamatérství, tak už nevím.
Statistika
Manfred rád cituje čísla. Nedávno spočítal, že přes jeho uzly jde 94 procent provozu v okrese.
To číslo sedí. Přepočítal jsem to.
91 procent z toho je Manfred, který mluví s Manfredem, šestkrát přeposláno Manfredem. 3 procenta jsou ohlášení jeho šesti převaděčů, které každou čtvrthodinu síti sdělují, že existují, a to všechny. Zbytek je Kurt, který se ptá, jestli smí.
A protože převaděč, který se hlásí, skončí i na mapě, je to všechno navíc i v síti: šest záznamů, přesně nad sebou, měsíce nehnutých, se jmény, která se liší o jedno podtržítko.
Kdo si mapu přiblíží až úplně dovnitř, uvidí Manfredův obývák. Je to nejhustší stanoviště převaděčů v okrese. Leží ve výšce 480 metrů, v přízemí.
Hanslův závěr
Hanslův závěr: nemám nic proti více uzlům. Kdo provozuje převaděč na hoře, jeden v autě a jeden doma, dělá přesně to správné, a síť z takových lidí žije. Druhý přístroj na testování je rozumný. Třetí na kole je koníček.
Rozdíl není v počtu. Rozdíl je v tom, kam je člověk postaví, s kým mluví a kde zapne roli převaděče. To, že je u MeshCore ten přepínač vůbec oddělený, není šikana, ale to nejlepší na celém systému: nepřeposíláte proto, že jste u toho, ale proto, že stojíte tam, kde přeposílání pomáhá.
Manfredova chyba není, že má šest přístrojů. Jeho chyba je, že všech šest stojí na jednom stole, všech šest jako převaděč, a že ticho, které mu vadilo, neodstranil, ale přehlušil. Koupil si síť, místo aby si nějakou našel. Je to technicky elegantnější řešení problému, který neměl.
A skoro stejná jména jsou přitom ten nejpoctivější detail celého příběhu. Kdo se chce vydávat za šest lidí, nejmenuje se šestkrát Manfred. Manfred nikdy nechtěl být někdo jiný. Chtěl jen, aby mu někdo odpověděl. V nouzi klidně on sám.
Takže, úplně bez posměchu, všem s plnou krabicí a prázdným seznamem uzlů: vezmi jeden přístroj, nastav ho jako převaděč a vynes ho nahoru, kamkoli, hlavně nad okap. Ostatních pět nech jako companion a nech je ležet. Pak bude dva týdny ticho, a pak se jednou ozve někdo, koho sis nezaplatil sám.
To je ten okamžik, kvůli kterému to všechno děláme.
Všechny osoby a značky v tomto příspěvku jsou smyšlené. Podobnost s žijícími radioamatéry je záměrná, ale právně nepoužitelná. Autor nenese odpovědnost za spontánní sebepoznání, ani vícenásobné.
Transparenzhinweis
Tento článek byl zpracován a napsán s podporou AI (Claude, Anthropic). Použité ilustrace byly, pokud není uvedeno jinak, vytvořeny pomocí AI. Redakční odpovědnost a obsahovou kontrolu má redakce oeradio.at. Podněty a stížnosti, i od všech šesti Manfredů, rádi přijmeme na [email protected].
