25.6.–28.6.2026
Projekt Totes Gebirge může začít. Od jara přemýšlím, co všechno tam za 3 dny dokážu aktivovat. Horské chaty tam nahoře znám, cesty křížem krážem také, jen jednotlivé ze 7 plánovaných vrcholů ještě ne všechny – Spitzmauer, Rotgschirr, Schermberg, Elm, Temlberg, Gr. Priel, Hochkogel mě lákají. Aplikace Outdooractive naplánuje a vyplivne: 61,4km, 30:24 hodin chůze (bez doby vysílání) a 5.691hm. Uf! Při těch výškových metrech mi přestane dech. Pošlu screenshot trasy geocachingovému příteli, který oblast dobře zná, a příteli radioamatérovi.
Radioamatér odpovídá: „WTF” s dodatkem: „To zvládneš. Jsi přece fit.” Geocacher píše: „Ty jsi se úplně zbláznił.” S dodatkem: „Jo tedy ne, to nejde. Prosím nepokoušej se mě přesvědčit o opaku.”
Tak tedy, jdeme na to! Počasí je vyhlášeno jako pohádkové – dokonce trochu příliš pohádkové, protože bude brutálně horko a vím, že vodní zdroje tam vypadají špatně. Trasu musím trochu změnit co do pořadí, protože Pühringer Hütte je od SO na NE již plně obsazena. Ve čtvrtek (25.6.) po práci vyjíždím směrem na Hinterstoder. Cíl: parkoviště Polsterlucke a 2 ½ hodiny pochodu na Prielschutzhaus.
Protože si namlouvám, že vezmem i krátkovlnnou soupravu, je batoh odpovídajícím způsobem těžký. A hned bude více výškových metrů než plánováno, protože po 2 třetinách cesty si všimnu, že jsem při poslední přestávce na pití zapomněl kšiltovku. Nic se nedá dělat, bez čepice nemohu za žádnou cenu 3 dny bloudit po Toten Gebirge. Dlouho nepřemýšlím, odložím batoh a sprintuji přibližně 200 výškových metrů dolů… a pak zase nahoru…
Na chatě hledám klidné místo v ubytování – od čtvrtka do pátku je hodně místa a v pátek (26.6.) startuji v 7 hodin směrem na Spitzmauer (OE/OO-005). Dnes jsou v plánu Spitzmauer, Temlberg (OE/OO-169) a přespání na Pühringer Hütte. Správce Prielschutzhaus mi radí, abych šel Stodertaler-Klettersteig nahoru i dolů, protože na normální cestě by ještě měla být sněhová pole. Výstup je náročný a strmý a výhled je báječný u vrcholového kříže s edelweissem. Endfed je rychle namontována a v čtvrt na jedenáct začínám QSOs na 40m, poté 20m a na závěr ještě na 2m. O hodinu později jdu zase dolů a po Klettersteig pokračuji normální cestou dál na Temlberg. Když ho vidím, musím polykat. Uf, to je strmý výstup. No jo, teď jsem tu jednou.
Spitzmauer
Ojediněle mi přicházejí vstříc jiní turisté, ale dnes tu není moc rušno. U paty Temlbergu vyndám z batohu vše, co k vysílání nepotřebuji, dám to do spacáku do chaty a schovám ho někde vedle skály. Tak to budu dělat na každém vrcholu, kde je výstup a sestup shodná trasa. Rozdíl v hmotnosti je obrovský. Relativně rychle (i když opět velmi strmě) jsem na vrcholu a dopřeji si hodně času na vysílání. Napočítám 28 QSOs a dokonce jedno na 6m a jiné na 10m. Při logování se mi mobil přehřeje a na chvíli vypadne. Před sestupem rovnou nahraji logy přímo do SOTLAS, protože v další chatě prý nebude příjem. Teprve kolem 16 hodin se vydám na cestu na Pühringer Hütte. V naivitě si myslím, že chata bude „hned za rohem”. Velký omyl. Příštích 3 hodiny chůze mi přijde věčnost a voda se stává zoufale skrovnou. Jediné, na co mohu v tom horku myslet, je výhled na skok do jezera u chaty. V 19 hodin přicházím pořádně vysílený. Všichni jedí, hlad nemám vůbec. Jídlo odhlásím u správce chaty, který z toho není příliš nadšený, a za 5 minut jsem v jezeře. Zmrzlý, jak normálně vždy bývám, nemohu uvěřit, jak teplá voda je. Slunce již zmizelo za Hochkogel, ale kamenná deska, na kterou se lehnu, abych uschel, ještě krásně hřeje zdola. Namáhavá 12hodinová túra je okamžitě zapomenuta. Ve 21 hodin jsem v ubytování a celou noc budu nepřetržitě „doprovázán.” V 5 hodin to víc nevydržím a jdu v pyžamu k jezeru, z něhož stoupá mlha, a plavu několik koleček s výhledem na Hochkogel. Za nic na světě bych nyní nechtěl být jinde. Nejpozději nyní vím, že aktivace Hochkogelu bude obětována tomuto jezeru. Nejraději bych strávil celý den v, na a u jezera. Výstup na Elm (OE/ST-082) startuje v 8 hodin a předpokládal jsem, že bude lehčí. Skalní pukliny a díry mají co dát a při každém kroku je třeba dávat pozor, kam šlápnout. Při aktivaci na vrcholu jste za to odměněni nádherným výhledem na Grundlsee.
Temlberg
Pühringer Hütte, See & Elm
Povinná zastávka u jezera v 11 hodin. Čvachtat, čvachtat, opalovací krém, doplnit vodu, jdeme dál. Vím, že den bude dlouhý i bez Hochkogel. Vyrazit krátce před polednem na Rotgschirr (OE/OO-174) není úplně nejlepší nápad, ale příští přespání je plánováno na Welserhütte a tam snad dnes ještě nějak dorazím.
S celým zavazadlem v batohu a doplněnými láhvemi vody se vleču v poledním horku na strmý výstup. Na konci je cesta jištěna lanem a průběžně vede přes sněhová pole. U každého sněhového pole až do nedělního večera si třu nohy, ruce, zátylek a čelo sněhem. Pokaždé se raduji z ochlazení. Hotový přicházím krátce před 14 hodinou na vrchol a k mé lítosti zapomenu udělat vrcholovou fotku. Mé myšlenky jsou již při sestupu, protože se obávám, že nenajdu přímou cestu dopředu, ale budu muset vše jít zpět, pokud nenajdu plánovaný sestup, což by znamenalo o 3 hodiny chůze více. Proto jsem při vysílání roztržitý a brzy dělám QRT. Naštěstí nacházím dobrý a bezpečný sestup, který mě přímo přivede na značenou cestu směr Welserhütte. Na cestě vidím jako každý den ojediněle kamzíky, a krátce před Welserhütte je dokonce celá kamzičí rodina brzy večer na cestě. Je pro mě záhadou, jak tady mohou přežívat. Totes Gebirge je jediná hromada kamení a v tu chvíli tato hromada kamení odráží teplo jako asfalt ve městě.
Rotgschirr
Tento den vypiji celkem jistě 4 až 5 litrů vody a jsem jako předchozí den celkem 12 hodin na nohou. Ve 21 hodin jsem v posteli a druhý den se vzbudím po chrápáním koncertu jako z jiného světa, jako bych hned umíral žízní. Aspoň jsou chrápaři obdařeni spánkem. Dnes již nečekám na snídani a startuji již v 5:55 hodin s těžkými nohama a přeunavený směrem na Schermberg (OE/OO-163). Den bude tak jako tak dost horký a na závěr mě čeká ještě Großer Priel (OE/OO-004) a dlouhý sestup do Hinterstoder.
Konečně jdu jednou ve stínu. Až do konce zůstanou všechny bundy a dlouhé větrové kalhoty nedotčeny v batohu. Na žádném ze summitů si nic neberu. Tassilo-Klettersteig znám a miluji, ale dnes jdu normální cestou nahoru. Tu by někdo mohl rovnou prohlásit za klettersteig. Uff, to je nečekaně strmé. Kdo není zcela jistý v chůzi a nemá volnou hlavu ze závratí, nemá tady absolutně co dělat. Každý chyt, který k lezení potřebuji, dvakrát kontroluji, zda neustoupí. Někdy jsou dokonce větší kusy uvolněné. Celá túra obecně vyžaduje obrovskou koncentraci. Při nejmenší nepozornosti by mohla noha uvíznout v nějaké puklině a přes mnoho sutě je při každém kroku potřeba dávat pozor.
Je neuvěřitelné, jak moc se lze v 7:30 hodin ráno již potit, ale senzačně jsem již v 8 hodin na vrcholu a stavím Endfed anténu. Moje super lehká, ale levná udičková tyč se opět zlomí a potřebuji trochu déle, než mohu volat CQ Sota. Na tento nedělní ráno je QRV překvapivě mnoho protistanic a raduji se z každého QSO.
Schermberg
Trochu se bojím strmého sestupu, ale povzbuzen svými 7 QSOs na 6m jsem rychle opět dole. Poslední výstup na Großer Priel (od Welserhütte) je závěrem nejlehčí. To jsem vůbec nečekal. V poledne jsem nahoře a teď si dám opravdu hodně času na vysílání. Za 1 ½ hodiny bude 50 QSOs. Na Hornorakušany a Němce je o tomto víkendu super spolehnutí a dostávám jeden nebo jiný nový hlas. Jen ženské hlasy mi chybí.
Großer Priel
První část sestupu je docela těžká a je vidět, že Großer Priel je hojně navštěvován, protože skála je již relativně obroušená a kluzká. Naposledy obzvláště dávat pozor, poslední sněhová pole, a najednou je přímo přede mnou vodní zdroj. Super chladná a dobrá pitná voda zachycena hadicí. Obě láhve na pití se kompletně naplní. Sedě na kameni dívám se dolů na Prielschutzhaus a ještě mnohem níže je parkoviště, kde na mě čeká auto. Jako bych to dokonale naplánoval, jsem i 3. den přesně 12 hodin na cestě. Dvakrát mám ještě zvláštní štěstí. U Prielschutzhaus právě jede nákladní lanovka dolů a mohu dát svůj batoh dovnitř. Vybaven láhví s vodou jdu posledních 600 výškových metrů dolů. Zastávka u vodopádu – zchladit nohy – jdeme dál. Vyzvednu batoh a dám si poslední přestávku u širokého divokého potoka. Tady chci na chvíli plavat, než pak autem ještě necelé 3 hodiny zpět do Vídně. Skočím dovnitř a po 3 sekundách jsem zase venku. Damn, jak je ten potok studený! Rychleji než plánováno jsem opět oblečen, ujdu snad 10 metrů z posledních 20 minut pochodu, když přijede autobus a vezme mě zdarma až na parkoviště Polsterlucke.
Pár škrábanců a odřenin si beru po třech dnech intenzivního kontaktu se skalami do Vídně, spolu s ohromujícím pocitem, že jsem zvládl přibližně 5200 výškových metrů a 6 aktivovaných vrcholů.
vy 73 de Sigrid Magdalena, OE1YLS
